Knihovna města Hradce Králové

DĚJINY KNIHOVNY MĚSTA HRADCE KRÁLOVÉ

2. polovina 19. století

V Hradci Králové byly zakládány spolkové knihovny a čítárny: r. 1868 Živnostensko- čtenářská jednota, r. 1872 Měšťanská beseda, r. 1878 Akademický spolek Dobroslav, r. 1896 Vzdělávací spolek Neruda, na přelomu století studentská Mansardní knihovna.Některé z nich působily i v širším okolí a pomáhaly zásilkami knih českým menšinám v Sudetech.

1894
Vznik městské knihovny; do rozpočtu města poprvé zařazen příspěvek na "obecnou knihovnu". U jejího zrodu stáli profesor reálky Alois Matuška, městaký radní a pozdější starosta dr.František Ulrich a regionální historik Ludvík Domečka. Zahájeno budování knihovního fondu.

4. října 1896

Knihovna otevřena pro veřejnost v domě čp. 59 za katedrálou sv. Ducha. Prvním knihovníkem byl úředník magistrátu Karel Paul.

1899
Přestěhování knihovny do domu čp. 33 na Velkém náměstí (dnes vojenské doplňovací velitelství).

17. prosince 1899

V tomtéž domě zahájen provoz Palackého čítárny, založené z podnětu hradeckých spolků ke stému výročí narození Františka Palackého.

Vzdělávací, osvětová a kulturní činnost Palackého čítárny byla v období do 1. světové války ve městě velmi populární. Univerzitní extenze, přednáškové cykly, abonentní koncerty, výstavy a literární akce měly neobvykle vysokou návštěvnost a byly čítárnou pořádány také v okolních obcích. Palackého čítárna nabízela až 150 titulů novin a časopisů. Přes úřední zákaz ji hojně navštěvovali také hradečtí středoškolští studenti, kteří se zde seznamovali s moderním myšlenkovým světem (Albert Pražák, Rudolf Medek aj.).

Nejúspěšnější aktivity čítárny jsou spojeny s osobností profesora Bohumila Markalouse, pozdějšího spisovatele Jaromíra Johna, který se stal r. 1912 jejím jednatelem. V tomtéž roce zřídil při čítárně Poradnu pro záležitosti umělecké a navrhl originální zařízení čtyř místností v domě U Špuláků, do nichž se r. 1913 Palackého čítárna přestěhovala.

l. světová válka

V tomto období byla městská knihovna několikrát stěhována; dva roky byla dokonce zavřena a často měnila knihovníky.

1919
Knihovnický zákon, který uložil obcím povinost zřídit veřejné knihovny a stanovil částky na jejich provoz, dal nový impuls k rozvoji hradecké městské knihovny. V r. 1920 byla podle něj ustavena knihovní rada a r. 1922 jmenován kvalifikovaný městský knihovník arch. František Tichý, který byl zároveň knihovníkem muzea.

1923
Knihovna přestěhována do domu U Špuláků na Velkém náměstí, kde už sídlila Palackého čítárna.

V meziválečném období se zmnohonásobil počet čtenářů i výpůjček. Velkým příznivcem městské knihovny byl spisovatel Ignát Herrmann, který jí věnoval svoje spisy.

1939
Protože prostory U Špuláků už nestačily pojmout rostoucí knihovní fondy, byla městská knihovna v dubnu 1939 přestěhována do budovy bývalého Záložního a úvěrního ústavu v Tomkově ulici čp. 177, kde sídlí dodnes. Dům tehdy zakoupilo město pro kulturní účely.

německá okupace

Knihovna se stala součástí tzv.Kulturamtu; galerii v prvním patře vystřídala německá knihovna. Knihovní fondy postihuje první vyřazování knih zavržených okupačním režimem. Ředitel dr. František Hejl zřizuje samostatné dětské oddělení, oddělení cizojazyčné literatury a zejména hudební oddělení, které patřilo a patří k největším hudebním knihovnám v Čechách (otevřeno 15. října 1940).

1942
Vytvořen Velký Hradec Králové. Knihovny obcí, připojených k městu, se staly pobočkami městské knihovny: Pražské Předměstí, Plotiště, Svobodné Dvory, Nový Hradec Králové, Malšovice, Slezské Předměstí, Kukleny, Třebeš, Pouchov. Spolu s pobočkou ve Věkoších, získanou už v r. 1927, tak byla vytvořena základní síť poboček. Jejich počet se několikrát měnil v souvislosti s územními reorganizacemi: maximum 20 v osmdesátých letech, dnes 16 poboček.

1945
Knihovna opět samostatnou institucí pod názvem Městská ústřední knihovna.

1948
Činnost knihovny určována kulturní politikou komunistické strany. V letech 1948-1952 bylo vyřazeno 9.466 knih zakázaných autorů.

1951
Působnost knihovny rozšířena na okres a kraj Hradec Králové, stává se Krajskou knihovnou. Vzniká při ní doplňovací oddělení, které převzalo funkci okresní doplňovací knihovny při posilování knihovních fondů ostatních knihoven regionu. (Okresní doplňovací knihovna byla založena již r. 1932.)

1958-1960
Knihovna po sovětském vzoru sloučena s tehdejší Státní studijní knihovnou Zdeňka Nejedlého. Spojení se neosvědčilo a r. 1960 byl konglomerát rozdělen na Státní vědeckou knihovnu a Okresní knihovnu.

1964
Knihovna opět střídá zřizovatele a stává se Krajskou knihovnou.

sedmdesátá léta

Zahájena další čistkou knihovních fondů z ideologických důvodů; bylo vyřazeno 15.000 svazků.

V síti veřejných knihoven okresu Hradec Králové zaváděn střediskový systém. Profesionalizované střediskové knihovny (Černilov, Hradec Králové, Chlumec n. Cidlinou, Nechanice, Nový Bydžov, Smidary, Smiřice, Třebechovice p.Orebem) budují výměnné fondy, které cirkulují ve formě výměnných souborů mezi přidruženými obecními knihovnami ve střediskových obvodech.

1975
Další reorganizace knihovny: ustavena opět jako Okresní knihovna, zřizovatel Okresní národní výbor (dnes Okresní úřad v Hradci Králové).

osmdesátá léta

Prováděna generální oprava ústřední budovy; knihovna získává několik dalších objektů. Do samostatné budovy (Tomkova 620) bylo přestěhováno hudební oddělení s moderně vybaveným poslechovým studiem.

devadesátá léta

Knihovna diferencuje svoje služby a zřizuje další specializovaná pracoviště: r. 1991 zvukovou knihovnu pro nevidomé a r. 1993 půjčovnu literatury o výtvarném umění. Bývalé bibliografické oddělení, později oddělení politické literatury, se po r.1989 transformuje v moderní informační středisko.

Od r. 1992 probíhá automatizace knihovnických agend za využití programu SMARTLIB, od r. 1997 aplikujeme program KP-SYS. Plně automatizován byl provoz hudebního oddělení, jehož fondy jsou čtenářům dostupné prostřednictvím počítačových on-line katalogů. Na počítačích jsou dostupné i ostatní knihovní fondy od r. 1990; v současné době probíhá ukládání starších částí.

Služby hudebního oddělení byly v r. 1997 obohaceny o samostatné informační pracoviště s možností multimediálního přístupu k databázím a publikacím na CD-ROM.

Díky grantu Ministerstva kultury ČR je knihovna připojena k Internetu a nabízí veřejnosti jeho využití v informačním středisku.

přelom tisíciletí

Pokračuje zavádění moderních informačních technologií a knihovna se stává významnou informační institucí regionu. Od roku 2001 má veřejnost k dispozici internetové terminály nejen v ústředí, ale též v osmi největších pobočkách. První z nich – pobočka Nový Hradec Králové – automatizuje výpůjční protokol a v dětském oddělení nabízí vzdělávací programy a publikace na multimediálním počítači. V ústředí knihovny je vybudována počítačová síť s cca 60 počítači. Knihovna má vlastní internetový server, doménu (knihovnahk.cz) a webové stránky; pro vnitřní potřeby byl zřízen Intranet. Nabídka elektronických informačních zdrojů je postupně stále širší: kromě České národní bibliografie a Sbírky zákonů ČR mají čtenáři k dispozici plnotextové databáze článků z tisíců titulů tuzemských i zahraničních periodik (ANOPRESS, EBSCO, ProQuest/PCI); vedle toho samozřejmě všechny další volně přístupné informační zdroje z Internetu.

2003-2005

Zřizovatelem knihovny se od 1. 1. 2003 stává město Hradec Králové. Téhož roku byl instalován nový knihovnický program CLAVIUS/SQL. Knihovna zveřejňuje svůj on-line katalog a další vlastní databáze (regionální osobnosti, region-články, adresář hudebních knihoven, soupis hudebních muzeí a expozic v ČR aj.) na svých internetových stránkách. Pobočky jsou propojeny s centrem v privátní síti HKLibNet. Počátkem roku 2004 byla završena automatizace všech služeb v ústředí knihovny. Pokračuje automatizace výpůjčních protokolů na pobočkách: od 3. 1. 2005 Moravské Předměstí (tř. J. Masaryka), na dalších pobočkách jsou budovány počítačové sítě (Slezské Předměstí, Pražské Předměstí). Město se rozhodlo radikálně vyřešit kritický nedostatek prostor v ústředí knihovny: zakoupilo budovu bývalého Vertexu ve Wonkově ulici a plánuje její rekonstrukci na základě studie arch. Davida Vávry.