Hradecké zajímavosti

Představujeme Vám knihy, které máme v našem unikátním fondu regionální literatury. Jedná se často o velice vzácné publikace, které pojednávají o Hradci Králové a jeho okolí.

Také jsme Vám vybrali zajímavé informace ze života osobností, které se týkají našeho města. Údaje i dobové fotografie jsme čerpali z knih Literární průvodce Hradcem Králové a Hradecká čítanka, které napsal Mgr. Jan Pěta a které vydala Knihovna města Hradce Králové. 

plakát k Doubkovi Naše sbírka Hradecenzií neobsahuje jen historické kousky. Jednou z novějších knih je i Město pod Bílou věží od Zdeňka Doubka (1934-2015) a Milana Lajdara (*1955). Jedná se o soubor zajímavostí z historie Hradce Králové. Navštívíte hradecké apatyky, podíváte se do Červeného dvora, zjistíte, jak se dříve cestovalo, nebo se seznámíte s historií meteorologického sloupu na Velkém náměstí.
plakát k Ulrichovi

FRANTIŠEK ULRICH - právník, starosta města, politik, básník

Který Hradečák by neznal dlouholetého hradeckého starostu Františka Ulricha. Víte ale, že byl také básníkem? Především během svých právnických studií psal verše, které pak uveřejňoval v časopisech. Jako student dokonce působil v redakci literárního almanachu Máj. Posuďte sami, jaký byl Ulrich básník:

„Do nedozírna oklikami se Labe blýská stromovím; moře je zjara a zmar samý, dnes v podzim klidem hrobovým se v stržích polí chmurně vine a svůdně láká v břehy stinné.“ (zdroj: Lyrický almanach Dobroslava. Hradec Králové: Akademický spolek Dobroslav, 1933, s. 5-8.)

plakát k Emilu Vachkovi

Vzpomínky na starý Hradec - Emil Vachek

V Hradci Králové prožil své dětství spisovatel Emil Vachek (1889-1964). Narodil se na Pražském Předměstí, studoval na hradecké reálce a poté na obchodní akademii. Byl jedním ze zakladatelů hradeckého studentského spolku Mansarda. Svou hradeckou životní etapu popsal v knize Vzpomínky na starý Hradec, která také patří do naší sbírky Hradecenzií. „Vstup na reálku byl šprýmovný. …Bylo to tak: profesor, který nás zkoušel, chtěl nám to usnadnit a diktoval náramně výrazně tuto větu: Čermáček byl pěkný ptáček. I ten ypsilon vyslovil náležitě temně. Já jsem si však pomyslil, že je to chytačka, a napsal jsem do diktátu: Čermáček bil pěkni ptáček. Když jsem potom ústní zkoušku složil s náramným úspěchem a když jsem profesorovi vysvětlil, proč jsem selhal při diktátu, zasmál se a říkal mi dlouho potom pěkni ptačku!“

plakát Pittnerová

Vlasta Pittnerová - spisovatelka, autorka venkovských próz

Slyšeli jste někdy o spisovatelce Vlastě Pittnerové? Tato zajímavá žena s nelehkým osudem nebyla jen autorkou venkovských románů. Například také přeložila z němčiny proslulou knihu Odzbrojte!, kterou napsala první ženská nositelka Nobelovy ceny za mír a pražská rodačka Berta Suttnerová. Pittnerová nějakou dobu také žila v Hradci Králové: „Vlasta po vychození čtyřtřídní obecné školy v Polné přišla na měšťanskou dívčí školu v Králové Hradci, kterou dva roky navštěvovala. …Tím bylo její vzdělání ukončeno. Přála státi se učitelkou, k čemuž otec kvůli chatrnému jejímu zdraví nesvolil.“ Kvůli finančnímu zabezpečení ji otec donutil k sňatku s vdovcem Josefem Weymelkou. Násilí ze strany muže dovedlo Pittnerovou k tomu, že ho po deseti letech opustila a odešla do Prahy. Aby se uživila, psala povídky do lidových knižnic i kalendářů, přijímala příležitostné práce a přednášela. Její povídku Za chlebíčkem si můžete přečíst na https://bit.ly/Pittnerova 

plakát ke knize Památník Rašínova státního čsl. gymnasia v Hradci Králové Hradeckým Gymnáziem J. K. Tyla prošla řada studentů. Škola navazuje na tradici latinských škol v Hradci Králové a je pokračovatelem jezuitského gymnázia. Několikrát také změnila své jméno. U příležitosti jejího 300. výročí byla v roce 1936 vydána publikace Památník Rašínova státního čsl. gymnasia v Hradci Králové, kterou najdete v naší sbírce Hradecenzií. Kromě historie školy si v ní můžete prolistovat i seznamy pedagogů a studentů.
plakát Erben

KAREL JAROMÍR ERBEN - básník, prozaik, historik, folklorista, překladatel

Dalším slavným studentem hradeckého gymnázia byl Karel Jaromír Erben. Do Hradce Králové přišel jako čtrnáctiletý a během svého pobytu ve městě zažíval krušné období. Musel si na živobytí vydělávat doučováním a výukou hudby. Erbena, který ještě ve svých sedmnácti letech veršoval německy, ovlivnili jeho učitelé a přátelé natolik, že začal svá literární díla psát česky. Mimo jiné sbíral i lidové písně, které publikoval v knize Prostonárodní české písně a říkadla. Najdeme mezi nimi i množství ukázek z Hradecka: Pod našima okny roste osyka, že je naše Anče jako motyka: kudy chodí, tudy spí, co je dobry, všechno sní; jak živ jsem neviděl děvče tak mlsny.

Knihu si můžete prolistovat z domova na https://bit.ly/Erben_pisne

plakát ke knize Svobodné dvory

Ve sbírce Hradecenzií nemáme jen knihy přímo o Hradci Králové, ale i o jeho okolí. Jednou z nich je kniha Svobodné Dvory. Jejím autorem byl Otakar Srdínko (1875-1930), lékař a politik, univerzitní profesor, přednosta histologicko-embryologického ústavu při lékařské fakultě Univerzity Karlovy, ale také ministr školství a národní osvěty a později ministr zemědělství. Jeho otec Hynek Srdínko byl dlouholetým starostou Svobodných Dvorů. Kromě dějin této dnes hradecké městské části je v knize popsán i zdejší společenský život, průmysl, obyvatelstvo a obecní samospráva. Nechybí ani unikátní historické fotografie. Autor v úvodu píše: „Milo jest člověku, když v některé knize dočte se zmínky o své rodné vesničce. Zvláštní radost proto také jsem pocítil, když jednou…čta Solařův „Dějepis města Hradce Králové“, nalezl jsem v této knize některé zmínky historické o svém rodišti Svobodných Dvorech. Od té doby stále jsem pátral po minulosti této obce.“

Historii Svobodných Dvorů si můžete přečíst na https://bit.ly/Svobodne_Dvory

plakát pro Weisse

JAN WEISS - úředník, prozaik, průkopník žánru sci-fi

Věděli jste, že v Hradci Králové studoval i spisovatel, který patří k zakladatelům české sci-fi? Jmenoval se Jan Weis. Po studiu na hradeckém gymnáziu a maturitě ve Dvoře Králové nad Labem šel studovat práva do Vídně. Ale byl odveden na frontu, dostal se v Rusku do zajetí a vstoupil do legií. Už v jeho prvních dramatech a povídkách, ve kterých zpracovával zážitky z války a zajetí v Rusku, uplatnil princip prolínání skutečností se sny nebo halucinacemi, rozštěpení osobnosti a motiv tajemství. Následoval román Dům o tisíci patrech (1929) fantastický příběh o odlišném světě, řízeném tajemným diktátorem.

plakát ke knize Stříbrná věž V naší unikátní sbírce Hradecenzií najdete i pár knih pro děti. Mezi ně patří román Stříbrná věž od Václava Štecha (1859-1947). Autor v knize zachycuje své vzpomínky na prusko-rakouskou válku roku 1866, kterou prožil v Kuklenách. Vypráví, jak musel tehdy s matkou v době bojů utéct a jak přišli o všechen majetek. „Když ráno tohoto neblahého dne počala s výšin kolem Chlumu houkati děla, ovládl obyvatelstvo Kuklen takový děs, že úprkem jalo se opouštěti městys…Co kdo popadl, s tím utíkal…Doma nechali příbytky zotvírané, dobytek v chlévích, všecko, jak stálo a leželo, a jen život zachrániti spěchali.“
plakát Lederer

MAX LEDERER - prozaik, českožidovský aktivista

V Hradci Králové studovalo mnoho zajímavých osobností. Někteří z nich nám zanechali i písemné vzpomínky. Díky nim můžeme poznávat Hradec Králové v minulosti a dozvědět se řadu zajímavostí. Například Max Lederer do jedné své knižní sbírky zařadil vyprávění Nejlepší den, inspirované zážitky ze studentských let v Hradci Králové, kdy jako chudý židovský student z venkova "jedl dny", tj. stravoval se každý den v týdnu v jiné rodině bohatších hradeckých Židů..." 

plakát ke knize

Další zajímavou knihou z našeho fondu Hradecenzií je Vlastivěda Královéhradecka, kterou zpracoval Václav Horyna (1906-1997).

Podrobný popis královéhradeckého okresu se dělí na dva námětové okruhy. První obecná část předkládá komplexní obraz okresu Hradec Králové včetně hospodářské situace, jeho historického vývoje i kulturního života. Druhá část podrobně a detailně zpracovává jednotlivé obce. Nemalá pozornost je tu věnována význačným osobnostem kulturního a politického života, které měly vztah k příslušnému místu v okrese. Doporučujeme proto studentům, pedagogům, historikům, badatelům i obyvatelům jednotlivých obcí.

plakát k P. Fischlovi

 PAVEL FISCHL - český dramatik, spisovatel a vědec

U příležitosti výročí konce 2. světové války si připomeneme ještě královéhradeckého rodáka, který přežil koncentrační tábory v Terezíně a Osvětimi. Pavel Fischl, mladší bratr spisovatele a diplomata Viktora Fischla, se narodil v Čelakovského ulici čp. 503. Bydlel zde s bratrem a rodiči. Motiv dětství v Hradci Králové se objevuje i v jeho vzpomínkách na pochod smrti v rozhovoru s Lenkou Jaklovu: "Na rohu Masarykova náměstí stával tatínek ..., jezdil jsem okolo na koloběžce a on mne povzbuzoval k větším výkonům. ... vyprávěl jsem vám o pochodu smrti. Dny a noci jdeme sněhem a je nám hrozná zima a nemáme co jíst a co pít a najednou si vzpomenu, jak za mnou tou Čelakovského třídou běží tatínek, já jedu na koloběžce, a on na mne volá. "Dopředu, dopředu, Paťulko." - A tak já jsem šel a šel a šel."

Článek Lenky Jaklové „Vzpomínka na Pavla Fischla“ si můžete přečíst na https://bit.ly/Pavel_Fischl

plakát ke knize a. Kejřové

Úsporná kuchařka: zlatá kniha malé domácnosti

Co si takhle uvařit podle receptů proslulé královéhradecké kuchařky Anuše Kejřové? S radostí představujeme další knihu z unikátního fondu Hradecenzií, tentokrát se jedná o kuchařku, díky které můžete zjistit, jak se v Hradci vařilo a jedlo na přelomu minulého století. Autorkou je Anuše Kejřová (1874-1926), která byla velice činorodá a podnikavá. Proto se kromě psaní kuchařek věnovala i dalším činnostem. Stala se majitelkou koncesované školy kuchařské, kterou v roce 1910 založila a kde také sama vyučovala. Kromě toho učila vaření i na dívčí měšťanské škole a dívčím lyceu v Hradci Králové. Dále také pořádala “kočovné” kuchařské a hospodářské kurzy určené mladým dívkám, které měly zájem se kromě vaření naučit i správnému hospodaření v domácnosti.

Kuchařku najdete online na https://bit.ly/Kejrova_kucharka 

plakát Jánský

FILIP JÁNSKÝ - prozaik, letec RAF

Blíží se výročí konce 2. světové války, která se stala námětem mnoha knih. Jedním z oblíbených románů je i příběh o vojenských pilotech Nebeští jezdci (1964). Málokdo však ví, že jeho autor, spisovatel Filip Jánský, se ve skutečnosti jmenoval Richard Husmann a část svého dětství prožil v Hradci Králové. Bydlel s rodiči v Klumparově ulici čp. 833. Byl členem pátého oddílu skautů - družiny Kondorů. V letech 1932-1937 studoval na hradeckém gymnáziu, poté přešel na Obchodní akademii. Po obsazení země nacisty uprostřed studia na akademii emigroval a stal se seržantem britského Královského letectva RAF. S Hradeckými přáteli se písemně i osobně stýkal do konce svého života.

plakát ke knize Bílá věž

 BÍLÁ VĚŽ

Dnes vám představíme druhé vydání proslulého románu Františka Erika Šamana (1889-1942), který se odehrává v Hradci Králové. Pojednává o tragickém osudu společenského ztroskotance, nešťastného lékaře-vraha. V knize jsou dobře zachyceny hradecké reálie, posuďte sami: "Dům u Chrudimských, na rozhraní královéhradeckého Velkého a Malého náměstí, byl snad jedním z nejstarších v městě. V tmavé úzké chodbě stála řada pytlů a beden až k malým dřevěným dvířkám na dvorek. Celý rok voněla chodba praženou kávou. Někdy zavoněla i skořice nebo jiné zámořské koření." Na závěr píše sám autor: "Tento obrázek života měl zachytit doby, které jsem v Hradci prožil a jak se vryly do mé duše se všemi svými starostmi, tragédiemi a radostmi."

Román si můžete přečíst on-line na https://bit.ly/Saman_Bila_vez

plakát k J. Červenému

JIŘÍ ČERVENÝ - prozaik, dramatik, textař a skladatel, zakladatel kabaretu Červená sedma

Jistě znáte slavnou operní pěvkyni a herečku Soňu Červenou. Víte ale, že jejím otcem byl Jiří Červený, zakladatel kabaretu Červená sedma? Narodil se v Hradci Králové, kde jeho dědeček založil proslulou firmu na výrobu dechových hudebních nástrojů. Jiří Červený vystudoval hradecké gymnázium a patřil k hlavním organizátorům společenského studentského života. Založil recesistický spolek Mrtvolna, který později splynul s Mansardou, o které jsme psali minule. Po studiích se stal advokátem a vedl v Praze kabaret Červená sedma.

„Narodil jsem se v Hradci ještě pevnostním, prolézal jsem kasematy, lezl po kamenných hranách „kavalírů“ a proháněl se po „flošinkách“. Byl jsem však hoch tichý a zdrženlivý. Teprve v primě shodil mi jednou spolužák Melichar chlupatou čepici s hlavy a třídní Havránek mne označil za to jako uličníka. Od té doby jsem jím byl. Známka z mravů bývala nejhorší na mých vysvědčeních.“ „Když se Mansarda po maturitách částečně stěhovala do Prahy, vznikla „Červená sedma“. Já byl jejím otcem a Mansarda její matkou – „Mrtvolna“ její kmotrou. „Mrtvolna“ byla frakce, jejímž účelem bylo překračovati trestní zákon.“

(Zdroj: Almanach akademického spolku „Dobroslav“ v Hradci Králové vydaný u příležitosti oslav padesátiletí spolku 1878-1928. Hradec Králové: Akademický spolek Dobroslav, 1928, s. 52.) 

plakát ke knize

 V knize historika Jiřího Vladimíra Tolmana (1878-1937) Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové si projdete město na přelomu 19. a 20. století dům od domu. Seznámíte se s majiteli domů a poznáte svérázné hradecké figury i každodenní život ve městě.

„President (krajského soudu) Kobercz spával v kanceláři, nemaje doma potřebného domácího klidu, jeho choť byla přísnější a pověstnější, než svého času Metternichová.“ „... pí Barbora Komárková...nebála se nikoho…přišla jednou na berní úřad u Faltů v Komenského třídě, kde ji pan berní Zvěřina nevlídně, snad v návalu práce okřikl: „Co vy tady bábo“, pí Komárková nedala se mást a po zásluze ho usadila „a co vy tady dědku, vy sem chodíte kvůli nám a ne my kvůli vám“. „K obchodnici Čermákové na Velké podsíni kde jest nyní Donátová, přišel podivínský soudní rada Durdík, bratr slavného filosofa, cestovatele a zdejšího kloboučníka, se synkem a vyslovil podivuhodné přání kupce: „Ctná ženo, můj syn je potřeben dřeva vrtivého“. Ctná žena ovšem nevěděla, co to je, otevřela naň ústa a teprve po delší době se vysvětlilo, že se jedná o káču.“ „Na jisté obskurní hospodě při pohřbu majitele domu a hostince byl přilepen na dveřích podivuhodný nápis: „Za příčinou úmrtí dnes se zde nevrtí“.

Další příběhy hradeckých obyvatel si můžete přečíst z pohodlí domova na bit.ly/Hrst_vzpominek

plakát Mansarda

 MANSARDA

Věděli jste, že členy hradeckého studentského spolku Mansarda byli mimo jiné Karel Čapek, Emil Vachek, Rudolf Medek a Jiří Červený? Činnost spolku nebyla zaměřená jen na vzdělávání, ale také na zábavu. Výlety studentů často směřovaly do hostince Na Brně, kde inscenovali divadelní hry.

„Podle Dyka měli jsme i my studenti v Hradci cosi jako "Čertovo kopyto". Říkali jsme tomu „Mansarda", poněvadž jsme se začali scházet v podkrovním bytě kolegy Králíčka...Založili jsme v podkroví menší studentskou knihovnu moderní literatury, z vlastních, sem darovaných knížek...Rozumí se, že "Mansarda" byla tajná a radikální. Měla své romantické křídlo pro různé noční "brajgle". To křídlo se zvalo "Mrtvolna". Ale dělaly se také vážné věci. Takové na příklad, že mne tehdy dokonce i smířily s Macharem. Recitační odpoledne i večery." (Zdroj: MEDEK, Rudolf. Pout do Československa. Část první. Praha: J. Otto, 1929-1934, s. 7-11.)

„My jsme hoši z Mansardy, chasa plná mládí, mažem deku u Beků do heku a máme se rádi." (Zdroj: ČERVENÝ, Jiří. Paměti Mansardy. Havlíčkův Brod: Východočeské nakladatelství, 1962, s. 121.)

plakát ke knize  Jak se žilo v Hradci Králové v 2. polovině 19. století vám přiblíží prozaik a historik Václav Řezníček (1861-1924) ve své knize Královéhradecké vzpomínky. Rád vzpomínal na svá studentská léta prožitá na hradeckém gymnáziu. Své paměti psal na základě deníku, který si vedl od kvarty, a tak je v této knize zachycen každodenní život Hradečáků s obdivuhodnými podrobnostmi. Došlo i na typické hradecké oslovení „ty votroku“: „Plnokrevný Královéhradečan nepřítele svého zlobně oslovoval tehdy titulem „ty votroku“; když někoho chtěl označiti jako chytráka, řekl „to je votrok“; když někoho chválil nebo velebil, pronesl „ty jeden votroku“. „Votrok“ hodil se na všechno. Byla to hana i chvála, nadávka i lichocení a záleželo pouze na tom, jakým přízvukem bylo ono slovo proneseno. Mělo celou řadu tónů a každý tón jiný význam.“ Královéhradecké vzpomínky si můžete pročítat z domova na https://bit.ly/Kralovehradecke_vzpominky
plakát Pospíšil

JAN HOSTIVÍT POSPÍŠIL - knihtiskař, nakladatel, knihkupec

Zakladatel slavné tiskárny pocházel z Kutné Hory, kde se vyučil knihtiskařem, ale kvůli nedostatku práce pracoval jako písař. Oženil se s Kateřinou, dcerou kutnohorského měšťana Ptačovského. Ten pro něj v roce 1808 zakoupil kdysi proslulou Tibelliovu tiskárnu v Hradci Králové, kam se poté mladí manželé přestěhovali. O těžkých dědečkových začátcích vypráví ve své povídce Pospíšilův vnuk, spisovatel Ignát Herrmann.

„Děd náš byl povahy rázovité, úporné a nepoddajné. Ve své rodině byl vždy velícím samovládcem…Miloval choť i děti, byl dobrým pánem svým pomocníkům i čeledi, ale vše to ovládal kázní železnou, vše se mělo před ním třásti.“

„Ovšem tehdáž běželo jen o soukromý podnik, o zabezpečení výživy Pospíšilovi a jeho mladé choti. Jakého významu nabude tisárna v rukou Pospíšilových pro život veřejný, národní, pro českou literaturu, jaké ovoce ponese do pozdních let, až jeho tělo dávno bude tlíti na hřbitově kuklenském, toho nestušil ani sám Pospíšil, tím méně jeho tchán, bodrý kutnohorský provazník Ptačovský.“
Zdroj: HERRMANN, Ignát. Tré kapitol z maloměstské kroniky. V Praze: F. Topič, 1930, s. 10 a 43.)

Povídku Když si dědeček babičku bral… si můžete přečíst v pohodlí domova na https://bit.ly/Kdyz_si_dedecek
plakát ke knize

V unikátní sbírce Hradecenzií máme i knihy, které se netýkají přímo Hradce Králové, ale také jeho blízkého okolí. Patří mezi ně řada publikací o bitvě, která proběhla roku 1866 nedaleko našeho města u Chlumu. K nejstarším dílům patří bezesporu titul Před třiceti lety: vzpomínky na válečná rok 1866 vyňaté z paměti vyššího důstojníka. Publikaci vydal František Bačkovský v rámci edice Všeobecná zajímavě poučná knihovna v roce 1896. Jejím autorem byl Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský (1829-1908), český voják, který se války účastnil na italském bojišti. Zajímavostí je, že kromě své vojenské kariéry se celý život věnoval také výtvarnému umění, navrhoval kostýmy, maloval dekorace pro divadla. Také byl zastáncem abstinence, nekuřáctví a vegetariánství, vyznával přírodní léčebné postupy, zejména vodoléčbu. Pro tisk psal fejetony, vzpomínkové práce, divadelní a cestopisné studie. Byl autorem několika divadelních her a působil jako překladatel z francouzštiny, italštiny a němčiny.

Jeho vzpomínky na válku 1866 na italském bojišti si můžete přečíst z pohodlí domova na https://bit.ly/pred_30_lety

plakát Marie Pospíšilová

MARIE POSPÍŠILOVÁ - dcera tiskaře a nakladatele J.H.Pospíšila

Většina Hradečáků určitě slyšela o slavné Pospíšilovské tiskárně. Znáte ale dceru Jana Hostivíta Pospíšila? Marie se v mládí stala Múzou hned tří literátů. Tato nadaná a půvabná česká vlastenka sama psala verše, dvě její básně byly otištěny v Květech. V době, kdy pobývala u svého bratra v Praze, se do ní zamiloval básník Boleslav Jablonský. Když se ale její otec o vztahu dozvěděl, musela Marie neprodleně Prahu opustit. Slovenský buditel Jozef Miloslav Hurban odcházel po návštěvě Pospíšilova domu v roce 1839 zcela okouzlený hostitelovou dcerou. Totéž se přihodilo jeho příteli Ľudovítu Štúrovi. Marie se později zamilovala do žambereckého vlastence Korába, otec jí ale našel jiného ženicha: MUDr. Petra Zeiske z Rýmařova. Marie se za něj provdala, žili pak v Hradci Králové, Praze a nakonec ve Vídni. Měli 16 dětí, 13 z nich se dožilo dospělosti. V Čechách zůstala jen dcera Pavlína, žena hradeckého knihkupce Břetislava Eduarda Tolmana. "Při domě Pospíšilově jest utěšená, pěkná zahradečka jako malý ráječek...Za jednoho utěšeného večera mého zde pobytí se tu vyrážela jedna malá společnost. Slečinka Marie při kytaře zpívala české krakowiačky a písně vlastenské. Jak "líbezně plynou ty zpěvy z úst Slavenky medohlasé"; toho měl jsem na mysli, ale říci jsem se ostýchal. Nebo znám povahu ráznou Slavenky; nerádať ona slyší, co se jiným tak líbí a na čem jiné tak zakládají - pochlebování...Slečinka Marie jest osvícená dcera Slávy, plamennou duší pojímá všecky vidy, anyž se vznášejí obyčejně jen ve výši vzdělanců a spisovatelů. Řeč čistá česká plyne jí ze rtů."

(Zdroj: HURBAN, Jozef Miloslav. Cesta Slováka ku bratrům slavenským na Moravě a v Čechách. Žilina-Košice: Nakľadatelstvo slovenského východu, 1929, s. 129-132.)

Písně milosti od Boleslava Jablonského (obsahuje básně o Marii Pospíšilové) si můžete přečíst na https://bit.ly/Pisne_milosti

Cestu Slováka ku bratrům slavenským na Moravě a v Čechách od Jozefa Miloslava Hurbana najdete na https://bit.ly/Cesta_Slovaka 

plakát ke knize

Dějepis Hradce Králové nad Labem a biskupství hradeckého. Autorem je katolický kněz, historik a básník Jeroným Jan Solař (1827-1877).

Dílo vydával vlastním nákladem během let 1868-70. Čerpal z dokumentů starého hradeckého archivu ještě předtím, než byla jeho velká část vyřazena a prodána jako starý papír (1875). Publikace je také cenná zachycením církevní historie s životopisy 17 hradeckých biskupů, i díky přiloženému seznamu kostelů a klášterů včetně popisu těch zaniklých. Dějiny končí rokem 1866 a výtěžek z prodeje věnoval autor na opravu katedrály sv. Ducha. Knihu si můžete přečíst z pohodlí domova na http://bit.ly/Solar_Dejepis_HK 

plakát Karel Čapek

KAREL ČAPEK - básník, prozaik, dramatik, novinář, filozof

Věděli jste, že Karel Čapek bydlel během svých studií u babičky v Hradci Králové? O jejich soužití napsala Čapkova sestra Helena toto: „Karel v Hradci měl z babičky nejvíc…studoval skvěle a byla naň nesmírně pyšná… Jeho výchova byla měkká a hověl si v přemíře lásky.“ Postupným dospíváním se ale Karlovi babiččina starostlivost stávala obtížnou, i sama babička si stěžovala: „Já nevím, co to je, ale Kadlíček se mi teď toulá…a dyž mu něco řeknu, má hned hubu: „Tomu vy nerozumíte, babi!“

Čapek v Hradci prožíval bouřlivé myšlenkové i citové zrání. Na konci kvarty musel hradecké gymnázium opustit. Jeho sestra Helena o tom píše: „Jenže tehdy právě jeho kariéra v Hradci byla r. 1905 dokonána. Sám pan ředitel c. k. gymnázia si ho zavolal do ředitelny; vždyť bídný zrádce se našel a prasklo všechno na mladistvého „anarchistu“. Bylo mu řečeno: „Náš ústav vás ztrácí nerad, Čapku, byl jste výtečným žákem, ale teď tyhlety spolky a věci – nemohu než vám radit: vystupte sám a jděte jinam. Jinak vám hrozí consilium abeundi!“. Zrudlý Karel za jasný pokyn poděkoval, ale odcházel hrdě se vztyčenou chocholkou vlasů na temeni.“

S Hradcem Králové je spjata i Čapkova první láska Marie Svatoňová, se kterou se v lednu 1905 rozešel, protože flirtovala s jeho bratrem Josefem. "Co se pak týká té nešťastné lásky - i to se změnilo. Ta první láska, ta už je u konce...Ta má zbožňovaná Mařenka se ukázala jako docela, ba až příliš všední, mělké, ale až příliš v jistých věcech "flákané" děvče. Jsem rád...že jsem měl tolik síly, abych udělal konec. Teď je mi lehčeji...Poslední malér se mi stal o vánocích: já psal "Jí" psaní, a to padlo do rukou našich. A - ti se ukázali v té své celé malichernosti. A fí, to se mami a babička zas ukázaly! A tati - ploval s proudem, ačkoli mi to nijak nezazlíval, že ji mám tolik rád, a - zdá se mi - mě skoro litoval..."

Zdroj: ČAPKOVÁ, Helena. Moji milí bratři. Praha: Československý spisovatel, 1986, s. 206-207.

Hradecenzie

Další knihou z naší unikátní sbírky Hradecenzií jsou dějiny Hradce Králové od jezuity Františka Švendy (1741-1822). Jedná se o patnáctisvazkové dějiny města rozvržené do čtyř „obrazů“, které končí rokem 1800. Dílo je koncipováno jako kronika města. Jako zdroj využil Švenda také dílo Karla Josefa Bienera z Bienenberka. Pro období pozdního středověku a raného novověku ale využil množství písemností, které byly tehdy dostupné v městském archivu.

Švendovy dějiny si můžete pročíst v digitální knihovně Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové https://kramerius.svkhk.cz/  stačí do vyhledávacího pole napsat František Švenda.>

Bohdan Jelínek

BOHDAN JELÍNEK - básník, prozaik

Tam svítí oko jí, kde v mlhavu se město bílé dech co ukrývá, a odkud teskno vítr na hlavu, též do prsou mně zavívá.
Radostí máje, písní dojemnou, ó letí všecko, všecko po nebi, jen tiché jedle v stínu pode mnou, a kol jak moje duše by.

Zdroj: JELÍNEK, B. Milostné písně, Praha: B. Havlíček, 1921, s. 11

Znáte jméno Bohdan Jelínek? Tento nadaný básník studoval na hradeckém gymnáziu, kde se přátelil s Aloisem Jiráskem. V Hradci našel svoji velkou lásku Gustu Šolcovou, dceru novohradeckého obchodníka se dřevem. Místo dopisů jí posílal své básně. Jejich rodiče ale lásce nepřáli, Jelínkovi v ní viděli příčinu synových školních neúspěchů, Šolcovi měli obavy z Bohdanovi tuberkulózy. Gusta se nakonec provdala za jiného. Bohdan Jelínek neudělal maturitní zkoušku na gymnáziu, přesto se stal mimořádným posluchačem medicíny v Praze. Nakonec podlehl tuberkulóze a zemřel v pouhých 23 letech. Jelínkovy verše ocenil i Jaroslav Vrchlický: „…upozorňuji…na Bohdana Jelínka, nejnadanějšího ducha z kruhu našeho…Kdo ještě upře, že v něm zazářil po druhé celý Heine…“

publikace Královéhradecko

KRÁLOVÉHRADECKO autorů L. Domečky a F. L. Sála

Vynikající dílo, dnes již obtížně dostupné v knižní podobě, které se zabývá historií bývalého soudního okresu Královéhradeckého. Jednotlivým obcím jsou věnovány samostatné kapitoly. V nich se můžete dočíst o prvních písemných zmínkách o obci i dalších významných událostech (např. o přírodních pohromách, válkách), ale také o zajímavých památkách, o zemědělství, ovocnářství, rybníkářství. Významná část je věnována školství, veřejné správě, církevní problematice. Kniha přibližuje také řadu osobností se vztahem k regionu. Doporučujeme studentům, pedagogům, historikům, badatelům i obyvatelům jednotlivých obcí. Digitální kopie knihy je dostupná on-line z pohodlí domova na http://bit.ly/Domecka_Sal_Kralovehradecko 

 

citát z Machara

 JOSEF SVATOPLUK MACHAR - básník, publicista

Do Hradce jezdil přednášet a měl tu řadu přátel. V roce 2013 byl na rekonvalescenci v Grandhotelu Urban.

"Ale zdraví Hradečáci nevydrželi tolik, kolik nemocný Osma. Bledli, zelenali, vzdychali a stěžovali si, ovšem mimochodem, na bolesti hlav, noh a křížů."

"... Hradečáci, poctiví lidé, přiznali později Osmovi otevřeně, že tentokrát na konci dubna, když uzdraven odjížděl z Hradce, jenom proto dostavili se v tak velkém počtu na nádraží, aby vlastníma očina viděli, že odjíždí skutečně a že jejich šichtované ponocování je opravdu skončeno."

Zdroj: Machar, J.S. Při sklence vína. Praha: Avicenum, 1929, s. 41-48.

 

Dospělí

Program e-mailem

Vytisknout stránku
U nás knihy frčí! Mapa stránek   English

2012 © Knihovna města Hradce Králové | Webdesign & SEO eStudio.cz