Slavnostní vernisáž výstavy obrazů, kreseb a grafických listů malíře Svatopluka Benýška, která se koná u příležitosti 100. výročí jeho narození.
Vstup zdarma.
Oblíbeným námětem autorovy tvorby je žena, zejména motivy matek s dítětem v náručí, zpracované v jednoduché lince a tvarové zkratce.
Benýškovy obrazy jsou něžným pohlazením a citlivým zastavením v dnešní uspěchané době.
Svatopluk Benýšek (2. 9. 1926 — 1. 1. 2010)
Svatopluk Benýšek se narodil 2. září 1926 ve Stařechovicích u Prostějova. Dětství ale prožil v krajině kolem Železného Brodu – u řeky Jizery, mezi lesy a loukami, které v něm zůstaly napořád. Právě tam se naučil pozorovat svět kolem sebe a vnímat proměny přírody, světlo, barvy a rytmus ročních období. A také tam začal kreslit.
Když se rodina přestěhovala do Hradce Králové, bylo mu čtrnáct let. Město, řeky Labe a Orlice a jejich okolí se staly jeho novým domovem i častým tématem jeho obrazů. Maloval řeku, krajinu, lidi, které potkával – prostě to, co měl kolem sebe.
Po druhé světové válce byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Studoval krajinomalbu i figurální kresbu a silně ho ovlivnily nejen osobnosti jeho profesorů, ale i setkání s díly impresionistů a postimpresionistů. Přesto se nikdy nenechal svázat jedním směrem. Vždy si šel svou vlastní cestou.
Po návratu do Hradce Králové pracoval jako scénograf, propagační výtvarník, pedagog a dlouhá léta spolupracoval také s naší, tehdy okresní, knihovnou. Vedle toho se ale nepřetržitě věnoval volné tvorbě. Malování pro něj nebylo povoláním v úzkém slova smyslu, ale přirozenou součástí života.
Jeho obrazy jsou plné světla, jemných pastelových barev a jednoduché, citlivé kresby. Vedle krajin a zátiší v nich najdeme děti, milenecké dvojice a především ženy – často matky s dětmi. Právě v těchto motivech vyjadřoval klid, něhu a úctu k životu samotnému.
Svatopluk Benýšek patří k výrazným osobnostem východočeského výtvarného umění, i když sám se za umělce nikdy nepovažoval. Svoji tvorbu chápal velmi prostě a upřímně. Jak sám říkal: „Někdo si píše deník. Já maluju.“
